Šicí dílna, ZŠ a MŠ Deblín

Chceme snížit množství používaných plastových tašek a dalších odpadů. Ve škole vytvoříme šicí dílnu, kterou budeme využívat nejen my při výuce, ale také veřejnost. Naučíme se šít, opravovat a přešívat oblečení. Našijeme si například látkové tašky na nákupy a tím omezíme množství využívaných plastů.
 

Základní škola a Mateřská škola, Deblín, okres Brno – venkov, příspěvková organizace

Ing. Zdeňka Smékalová (projekt koordinovala Mgr. Jana Jahorná)
mail: smekalova@zs-deblin.cz

Cílem bylo vytvořit ve škole šicí dílnu. Smyslem je nejen naučit se šít a poskytnout možnost využití šicí dílny i veřejnosti, ale také zmenšit množství odpadů. Například ušitím tašek a pytlíků ze zbytků látek a starých vyřazených oděvů je možné ušetřit velké množství plastových tašek a sáčků.

únor - červen
 

Žáci 7. ročníku, další žáci školy, učitelé a učitelky ze školy, rodiče, vedení obce, veřejnost, blízké domovy důchodců.
 

Záměrem bylo vytvořit ve škole šicí dílnu, která bude sloužit k výuce a během kurzů a definovaných odpoledních hodin i veřejnosti. Ne každý má doma šicí stroj, takže by si sem veřejnost mohla chodit přešívat a upravovat staré oblečení. A naši žáci se naučí šít alespoň základní věci, například zmíněné tašky na nákupy.

Na počátku procesu bylo uvědomění našich žáků, že využíváme velké množství zbytečných plastů. Například igelitových pytlíků při nakupování. Stačilo by našít pár tašek a látkových pytlíků a opakovaným používáním bychom zbytečně nevyužívali a nevyhazovali tolik plastů.

Tak vznikla idea vytvoření šicí dílny. Žáci si domluvili místnost ve škole a promysleli organizaci využití dílny: během školní výuky by nakoupené šicí stroje a materiál využívali žáci, odpoledne by dílnu mohla využívat veřejnost. Domluvili jsme také pomoc odbornice, krejčové, která by lektorovala kurzy pro veřejnost. Domluvili jsme se na vyhlášení sbírky materiálu – zbytků látek, nití, knoflíků ze starých oděvů a podobně. Sebraný materiál by byl v dílně k dispozici k dalšímu tvoření.

V tento moment do projektu vstoupil Covid. Celý náš plán se rozpadl. Měli jsme domluvenou místnost a vytipované stroje. A najednou se vše zavřelo, začala online výuka a my nemohli v našem záměru pokračovat.

Ale v tu chvíli byly potřeba roušky! Začal se rodit nový plán. Nakoupit plánované stroje, umístit je do vybraných domácností zapojených žáků – kde nemají šicí stroje, ale rodiče mohou žákům pomoct naučit je stroje obsluhovat a pomoct jim se základy šití. Sestavili jsme pro žáky návod na šití roušek. Vyhlásili jsme sbírku látek, nití a dalšího materiálu. Domluvili jsme místa, kde budou umístěny stojany s rouškami k rozebrání. Tam také mohli lidé nosit materiál, který nám na šití roušek poskytli.

Během měsíce a půl zapojení žáci našili obdivuhodných 267 roušek.
 

Asi málo který projekt by v tu chvíli dával větší smysl.
 

Nemějte obavy svěřit žákům domů takové zařízení jako šicí stroj. Žáci vše zvládli nad očekávání a dělali opravdu užitečnou činnost.
 

Pyšní jsme na naši pomoc komunitě. Naše roušky putovaly i do blízkých domovů důchodců. V pravou chvíli jsme byli schopni upravit naše plány a rychle reagovat na nastalou situaci. Rychlost rozebírání roušek nám pomohla uvědomit si, jak užitečnou věc děláme. Samozřejmě jsme také hrdí na množství dokončených roušek.
 

Kromě nákupu samotných šicích strojů snad všechno :-). Ale situace nás poučila. I když si něco naplánujete, vždycky to můžete změnit, když je třeba a dává to smysl.
 

Ve stejné situaci bychom neměnili asi nic. Ale určitě máme v plánu realizovat i náš původní plán.
 

Plán na šicí dílnu pro veřejnost pořád žije. Zatím jsme ho nemohli realizovat, ale správný čas přijde. Nakoupené šicí stroje nyní využíváme především k výuce, ale žáci tvoří i výrobky pro veřejnost. Například páťáci ušili tašky na vánoční jarmark, žákyně vyšších ročníků ptáčky k zápisu budoucích prvňáků.
 

Projekt pomohl žákům v jejich vztahu k místní komunitě. Byli hrdí na to, že dělali něco užitečného a pomáhali okolí. Práce na projektu také pomohla samotnému kolektivu třídy. Zdokonalili se v komunikaci mezi sebou, v rozdělování práce a domluvě rolí v projektu. Důležité bylo, že dokázali přebrat zodpovědnost za svou práci.
 

Původně jsme projekt propagovali na setkání s veřejností v obecním domě, dále pomocí letáků, webových stránek školy, facebooku, novin a rozhlasu. Po změně plánů jsme vkládali letáčky s informacemi do sáčků k rouškám.