Zpět

SIMUlační centrum dovedností

Jak se dělá simulovaná výuka na lékařské fakultě?

Tým z Centra podpory podnikavosti vyrazil na exkurzi do SIMU – Simulačního centra Masarykovy univerzity v Bohunickém kampusu. Mottem SIMU je:

„Jsme místem, kde není hříchem udělat chybu, ale naopak hříchem je z chyby se nepoučit.“

A to byl také jeden z důvodů, proč jsme do brněnského kampusu vyrazili. Budoucí lékaři se totiž v tomto největším simulačním centru ve střední Evropě (se sedmi patry a 8 000 m²) učí nejen lékařským dovednostem na sálech a urgentním příjmu s realistickými figurínami, ale velký důraz je kladem také na soft skills a metody učení. Nyní v SIMU probíha 40 % kurikula studentů, do budoucna by to mělo být ale až 80 % výuky.

TRÉNOVÁNÍ MĚKKÝCH DOVEDNOSTÍ

Komunikační dovednosti a práce v týmu jsou pro výkon lékařské profese klíčové. Studenti například během simulace diagnostiky musí v úzkém týmu najít nejlepší řešení pro pacienta a musí se na něm shodnout. Řešení posléze musí obhájit před ostatními týmy, jedná se o tzv. TBL – team based learning. Zároveň trénují i rozhodnutí sami za sebe, které obhajují před ostatními kolegy. V tu chvíli se jedná o tzv. PBL – problem based learning. Důležité je také zmínit, že lektor je v obou případech pouze pozorovatelem a nevstupuje do diskuze nebo debatu facilituje.

Ve všech výukových místnostech také najdeme kamery a mikrofony, které neslouží pouze v průběhu výuky, ale jsou klíčové pro následnou reflexi – po každém nácviku (ať už se jedná o sádrování, porod nebo laparoskopii) se studenti bezprostředně přesouvají do debriefingových místností, kde přichází reflektivní a zpětnovazební část na základě videozáznamu a poznámek ostatních studentů a lektorů. Reflexe je stejně tak důležitá při procesu učení jako samotný nácvik.

BEZPEČNÉ PROSTŘEDÍ A DŮVĚRA

Během výuky panuje bezpečné prostředí, které můžeme vidět už v samotném mottu centra, ale také v tom, že žádná otázka ani názor není špatný. K bezpečnému protředí při výuce přispívá i to, že žádný simulovaný pacient nezemře.

Lektoři během samotného nácviku v místnostech nejsou vůbec přítomni. Budoucí lékaři jsou v operační nebo lůžkové místnosti či na příjmu sami a musí se spolehnout pouze na sebe a své kolegy. Jejich školitelé jsou ve velíně, což je místnost sousedící s nácvikovou místností, se kterou je spojena polopropustným sklem. Lektoři tak celou situaci sledují a co je důležité, téměř nezasahují. Klíčovým prvkem v simulované výuce je tak vrstevnické učení a hodnocení.

V SIMU tak můžeme najít metody:

vrstevnického učení,
kritického myšlení,
formativního hodnocení,
studenti se učí v high-fidelity simulačním prostředí,
učitel má roli partnera či facilitátora při diskuzi a je zcela upozaděn při výcviku,
vysoké věrohodnosti přispívá i spolupráce s herci, kteří hrají scénář reálných typů pacientů, kteří reagují na diagnózu.